EU Jednou z nejvíce ceněných zásad Evropské unie je volný pohyb pracovníků – právo zakotvené ve smlouvě zakládající EU.
V podstatě má každý občan EU právo žít, pracovat, hledat si zaměstnání a odejít do důchodu v kterémkoli z 27 členských států EU. Pravidla EU o volném pohybu pracovníků se vztahují i na další země Evropského hospodářského prostoru, tedy na Island, Lichtenštejnsko a Norsko.
Zákaz diskriminace a rovné zacházení
Žádný z členských států EU nemá právo odepřít občanovi EU přístup na svůj trh práce na základě státní příslušnosti.
Právní předpisy Společenství rovněž zaručují, že pokud se občané EU ucházejí o zaměstnání v jiném členském státě, musí s nimi být zacházeno rovně. S přeshraničními pracovníky je třeba také zacházet stejně jako s pracovníky daného státu.
Lidé, kteří se stěhují za prací do jiné země EU, by měli vědět, že rodinní příslušníci mají stejná práva na vzdělání a sociální zabezpečení jako občané hostitelské země.
Pracovní uplatnění ve veřejném sektoru
Pracovní místa ve veřejném sektoru mohou v zásadě zastávat také občané EU. Za určitých okolností však členské státy EU mohou stanovit, že určitá pracovní místa ve veřejném sektoru jsou určena pouze pro jejich státní příslušníky. Taková pracovní místa se týkají zabezpečení zájmů státu a omezení musí být posuzována případ od případu.
Státní příslušníci jiných členských států se mohou ucházet o pracovní místa ve veřejném sektoru v oblastech, jako je vzdělávání, zdravotnictví a veřejná bezpečnost.
Přechodná opatření
Když v roce 2004 a 2007 došlo k rozšíření EU, mohly členské státy uplatnit určitá „přechodná opatření“, která omezila volný pohyb pracovníků z nových členských států.
Toto přechodné období však končí. Omezení vztahující se na pracovníky ze zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, vypršela dne 1. května 2011. Některá omezení, která se týkají pracovníků z Bulharska a Rumunska (zemí, které přistoupily k EU v roce 2007), stále platí, ale pouze do 31. prosince 2013.
Další výhody
Nezaměstnaní občané, kteří hledají pracovní uplatnění, mají navíc právo žít určitou dobu (během hledání zaměstnání) v jiné zemi EU. Dokonce jim mohou být v hostitelské zemi vypláceny dávky v nezaměstnanosti – nejprve po dobu tří měsíců, ale toto přechodné období je možné prodloužit na maximálně šest měsíců.
Práva v oblasti sociálního zabezpečení a vzdělání
Členské státy EU usilují o vzájemné uznávání vzdělání a stále užší koordinaci systémů sociálního zabezpečení s cílem usnadnit lidem přestěhování se do zahraničí za prací.
Pokud se rozhodujete, zda se přestěhovat do jiné země EU, stojí však stále za to, položit si několik otázek:
- Uzná a pochopí jiný členský stát mé dosažené vzdělání a kvalifikaci?
- Pokud se přestěhujeme, bude se na mě a na mou rodinu vztahovat srovnatelné sociální zabezpečení a dávky?
